Jenom jsem si uvědomila, že jsem zapomněla něco dopsat o třetím dnu. Hráli jsme večer Osadníky a já jsem vyhrála!!! Alespoň jsem si napravila reputaci. Teď už ale budu psát o výletu do Norska.
Ráno jsme museli vstávat nehorázně brzo. Myslím, že budík zvonil o půl sedmé. Čekalo nás spousta kilometrů v autě. Po snídani jsme sedli do auta a nabrali směr Narvik v Norsku. Za 2. světové války to byl poměrně důležitý přístav. Přejezd hranic proběhl v pořádku. Uprostřed skalnaté pustiny stál dřevěný dům, který působil na první pohled opuštěně. To bylo celé. Nikde žádná závora nic. Jenom se změnilo dopravní značení a auta, která jsme občas potkávali, měla modré SPZ. Nevím co to znamená, ale bylo to docela zajímavý. Taky začalo pršet. Nebyl to nijak zvlášť silný déšť, ale o to vytrvalejší. Což nebylo vůbec nic příjemného. Taky jsme jeli poměrně blbým terénem a nešlo pouštět moc rádio. Fungovaly asi 2 stanice a z toho se na jedné jenom mluvilo a na druhé hrála klasická hudba. :-)
Do Narviku to nebylo daleko. Asi 80 kilometrů. Zvládli jsme to dobře. Přišlo mi, že se trochu změnila krajina. Silnici hodně lemovaly vysoké skály a taky byly všude vodopády. Půl metru od krajnice byl třeba 30 metrů vysoký vodopád. To bylo fajn. Pavel v autě naštěstí nečetl nahlas, protože měl průvodce jenom po Švédsku. Ale zase jsme si povídali o všem jiném možném. Filmy, knížky a tak. Taková intelektuální diskuse :-)
Cestou začalo pršet víc. Když jsme dojeli do místa určení, tak doslova lilo jako z konve. Navíc byla neděle a v Norsku bylo úplně všude zavřeno. Obchodní centrum, muzeum 2. světové války, infocentrum...všechno zavřené. A pořád pršelo. Byli jsme trochu otrávení a taky většina z nás potřebovala na záchod. A neměli jsme benzín. Chvíli jsme seděli v autě a dohadovali se, co dál. Do Tromso to bylo kolem 250 kilometrů a neměli jsme záruku, že vyhlídka na město, na kterou jsme se těšili, bude stát za to, kvůli počasí. Mohlo se to docela snadno zvrhnout ve zbytečnou cestu za hodně peněz. Taky jsme nedokázali odhadnout délku cesty, protože pršelo a nedalo se jet tak rychle. Silnice vedla kolem fjordu a my jsme netušili, jak bude kvalitní. Láďa navrhoval, že se vrátíme do Abiska, kde ráno nepršelo, a půjdeme na další výšlap do přírody. Bylo mi líto Michala, protože ten výlet do Tromso naplánoval a vypadal naštvaně. Nakonec jsme se usnesli, že se budeme držet původního plánu a vyrazili do Tromso. Cestou jsme nabrali benzín na samoobslužné benzínce. Viděla jsem ji poprvé v životě a je to docela dobrý vynález. Prý jsou tady na severu hodně rozšířené. Ale říkala mi Stefi, že jsou i v Rakousku. Taky konečně na chvíli přestalo pršet. Dokonce i svítilo sluníčko. Vyklubalo se z toho krásné odpoledne. Zase jsme pozorovali úchvatnou přírodu, vodopády a na druhé straně moře. Párkrát jsme jeli kolem tak krásného údolí, že se z toho až tajil dech. Pavel na zadním sedadle úpěl, protože nemohl fotit. Prostě se nedá zastavovat pořád. To bychom nikam nedojeli. Ale byla to škoda, některá místa za fotku fakt stála. Zastavili jsme jen párkrát na benzínce kvůli záchodům nebo jenom tak, abychom se najedli a protáhli. Mimochodem, v Norsku jsou ceny ještě vyšší než ve Švédsku a kurz nevýhodnější. Ale není se čemu divit. Norsko má jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.
Tím, že se zlepšilo počasí, se nám zkrátila cesta. Do Tromso jsme dorazili chvíli po druhé hodině. První, co s města vidíte, je supermoderní kostel. Je to zvláštní stavba (mě přišla poměrně ohyzdná) ve tvaru trojúhelníku. Z jedné strany byla docela hezká barevná skleněná mozaika v oknech, ale rozhodně pro mě atmosféra té budovy nevzbuzovala nějakou potřebu rozjímat o víře a Bohu a vůbec. Prostě mám v tomhle ohledu asi příliš tradiční představy. Měli jsme dost času a tak jsme si vyrazili do Polaria. To je takové menší akvárium, kde mají tuleně a ryby a kraby. Trochu jsme se motali po městě, než jsme našli místo k parkování, ale pak se nám to nakonec povedlo. Do Polaria jsme museli jít jenom pár minut pěšky. Měli jsme štěstí, protože ve tři hodiny jsme akorát stihli krmení tuleňů. Respektive tulenic. Měli tam 3 samice. Bylo to super. Při krmení je ošetřovatelé zároveň trénovali a prohlíželi, jestli jim něco nechybí. Byla to sranda. Akorát byly líné, protože teď je prý období, kdy i v divoké přírodě jenom nabírají síly na zimu a moc se nehýbou. Takže jsme neviděli, jak skáčou. Ale i tak to bylo bezva. Mrzí mě, že mi nevyšly fotky. Byly rozmazaný a moc tmavý. Nějak jsem neměla svůj fotografický den. V Polariu jsme vydrželi skoro až do pěti, do zavírací hodiny.
Pak že se půjdeme ubytovat. Tak jo, jenže venku se opět rozpršelo. A to docela dost. Samozřejmě jsme nikdo neměl deštník nebo tak něco. Pavel navrhoval, že doběhneme do nejbližší hospody a dáme si tam místní pivo. Je vcelku obyčejný, jenom se jedná o nejseverněji položený pivovar. Vůbec, v Tromso je víc nejseverněji položených záležitostí. Třeba univerzita a tak. Ale to je zase odbočka. Michal se chtěl ale osprchovat a ubytovat a do hospody se mu nechtělo. Tak vyrazil docela rychle směrem k autu. Protože měl klíče, tak jsem se rozběhla za ním. Stejně tak i Petra. Za náma dost naštvaně pokřikoval Pavel, že nikam nechce, že chce do hospody, že nemůže zmoknout, protože nemá věci na převlečení atd. No, nakonec jsme došli do auta. Naštěstí jsem nepromokla tolik. Bunda to přežila, do bot mi taky nenateklo, tak to bylo dobrý. Ostatní sice trochu nadávali, ale dalo se to přežít. Hotel jsme našli poměrně brzo. Byla tam moc útulná dřevěná kuchyně a společná jídelna. Měli jsme zamluvený pokoj pro 4 s přistýlkou a koupelnou. Byl docela pohodlnej a dokonce jsme měli v ceně i povlečení a snídani. A taky jsme si v kuchyni mohli kdykoliv udělat kafe a čaj a čokoládu a různé další automatové nápoje. Trochu jsme se spacifikovali, osprchovali, najedli a tak dál. To nám trvalo tak do šesti. No a pak že půjdeme na procházku po městě. Jenže pořád lilo. V Michalovi se evidentně probudila závislost na Osadnících, tak si kluci zahráli ve třech. Mě už se nechtělo hrát, protože jsem si nechtěla pokazit dobrý pocit z vítězství minulého dne.
Hráli asi do osmi. Naštěstí konečně přestalo pršet a my jsme mohli na tu procházku. Vzala jsem si na sebe všechno svoje oblečení a dobře jsem udělala. Měla jsem tílko, tričko s dlouhým rukávem, svetr, jednu mikinu, druhou mikinu a fleecku. A čepici a rukavice. Ostatní se mi smáli, ale mě to nevadilo. Alespoň mi nebyla zima. Venku totiž bylo decentně pod nulou. Procházka byla super. Tromso je hezké město, kde vedle starých a ještě starších tradičních dřevěných rybářských domků stojí moderní prosklené kancelářské budovy a podobně. Je to přístav, takže tam bylo spousta lodí. A všimli jsme si jedné věci. Uprostřed přístavu, kde byla hloubka vody tak 4 metry, bylo vidět na dno. Což není rozhodně obvyklé. Voda byla čistá a taky pekelně ledová. Prošli jsme centrum, loděnice a šli na most. Zapomněla jsem napsat, že Tromso leží z velké části na ostrově a s pevninou je spojené dlouhým mostem, který má obloukovitý tvar. Chtěli jsme se jít podívat na ten kostel, který stál na pevnině. Na mostě naprosto nehorázně foukalo. Musela jsem si držet čepici, protože by mi ji vítr asi strhnul. Kostel v noci vypadal úplně stejně ošklivě jako za světla. Prostě se mi nelíbil. Omlouvám se všem milovníkům moderní architektury. Zdrželi jsme se jen chvilku. Jenže Pavel s Láďou chtěli pořád fotit a fotit. Nám ostatním byla zima, tak jsme se vydali na zpáteční cestu sami.
Po mostě jsme šli hodně rychle. Držela jsem čepici a koukala do země. Najednou za mnou začal křičet Michal: „Koukejte, koukejte! Nahoře!“ Tak jsme se s Petrou podívaly a byla tam. Polární záře. Nebyla moc rozlehlá, ale byla krásná. Zelená, měňavá, chvílema slabší, chvílema intenzivní a jasná. Ke konci se trošku změnila do purpurova. Byl to krásnej pohled. Trvalo to asi 4 minuty. Jenom chvilku. Pak nám ji navíc zakryl mrak. Jenom jsem stála a zírala a ani jsem nemohla mluvit a fotit. Jenom se mi chtělo šíleně smát. Měli jsme docela štěstí. Nějaký místní člověk kolem nás prošel a vůbec si ničeho nevšímal. Pro nás to ale byl opravdu jeden z nejlepších zážitků za celý pobyt. De facto se splnilo to, proč jsme na sever vyrazili. I teď, když to píšu, tak se mi chce smát. Je to vážně neopakovatelnej pohled.
Usoudili jsme, že nám z toho vyhládlo. Takže v jedenáct v noci jsme hledali v Tromso otevřený obchod s jídlem. Buger King už měl zavřeno, objevili jsme ale bistro, kde dělali kebab. Každý zastánce zdravé výživy mě asi bude chtít ukamenovat, ale ten kebab byl vážně vynikající. Pak už jsme šli domů. V jedné zapadlé uličce jsme našli rockový klub. Byly v něm úžasné interiéry a taky měli Budvar. Třetinku za 66 NOK (norská koruna). 1 NOK = cca 3 Kč. Takže si to můžete spočítat. Opravdu jsme si české pivko nedali. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat