Je 22:45 místního času. Měla bych jít do postele, ale vůbec se mi nechce. Mám tu poněkud přehozený rytmus. Tak sem něco napíšu. Cože se stalo v posledních dnech...
Výlet do Sigtuny. Je to nejstarší město ve Švédsku. Je zároveň i hodně malé. Jede se tam asi 2 hodiny od nás z Rikstenu. Docela nic moc. Teda ta cesta. Město je moc hezký. Sice ho projdete asi za hodinu a půl i s návštěvou muzea, ale to nevadí. Je tam jedna dlouhatánská ulice s obchodama a turistickýma informacema. Jsou tam hrozně malé baráčky, typické švédské dřevěné, ruiny bývalého opevnění a kostela, krásný hřbitov a taky nejmenší radnice v Evropě. Jen co se mi bude chtít zmenšovat fotky, tak to hodím na Picassu. Muzeum je rozdělené do 3. částí. V jedné je historie města a ukázky vykopávek a archeologických nálezů, ve sklepě byla prodejní výstava obrazů (moc se mi líbily) a pak ještě část, kde byl starý nábytek a tak, abychom si udělali představu, jak se kdysi žilo. Docela milý výlet.
Začal mi kurz finanční ekonomie. Konečně něco, co mi bude do budoucna k něčemu dobré. Trocha ekonomie, trocha matiky, nějaké investování a podobně. Dokonce nám vyhlásili soutěž. Musíme sestavit vlastní portfolio akcií a dluhopisů, se kterýma se obchoduje ve Švédsku. Můžeme ho občas měnit. A ten člověk, kterého portfolio bude mít v půli ledna nejvyšší celkovou návratnost, tak vyhraje nějakou cenu. Neřekl nám, jakou cenu. Tak uvidíme, kdo to vyhraje. Na kurzu je dost lidí, tak to možná bude boj. :-) Každopádně je to docela zajímavá záležitost a hlavně se to dá využít do praxe. Ne jako ty plky z managementu.
Návštěva muzea moderního umění ve Stockholmu. Probíhala tam výstava děl Salvatora Dalího. Ten člověk byl trochu úchylnej a pravděpodobně trpěl nějakýma šílenýma komplexama. Ale maloval hezky. Pouštěli tam ukázky z televize, kde se účastnil pořadu typu Hádej kdo jsem někdy v 70. letech (možná dřív, nepamatuju se). U toho jsem se docela nasmála, stejně jako u některých jeho manifestů a prohlášení. Každopádně to byl čověk, který už za svého života dosáhl neuvěřitelných výsledků a slávy. Obdivuhodné.
Výstava byla špičková. Akorát jsem většinu obrazů viděla ze třetí řady. Bylo neuvěřitelně narváno. Tak jsem stála tak dlouho, než to člověka ve druhé řadě přede mnou přestalo bavit a odešel. Tím jsem se dostala na jeho místo. Super. Ale co dál? Jsem sice vysoká, ale zároveň jsem i slepoň. Takže jsem se naklonila, abych zaostřila na detail skicy. Chyba. Jakási švédská důchodkyně mi dala kabelkou na solar. Au. Radši jsem se ani nepokoušela přečíst si cedulku, co má kresba vyjadřovat. Některé věci mi zůstanou záhadou do konce života. :-) Přitom jsem tu paní vůbec neohrožovala. Asi na ni působilo nějaké davové šílenství. Možná za to mohly i ty kresby. Někde jsem se tam dočetla, že je v nich skrytá agresivita pramenící z autorovy nesplněné obscénní touhy. Když to tam psali, tak to musí být pravda.
Zbylá expozice muzea byla každopádně zajímavá. Opět jsem si potvrdila, že moderní umění mi hlava nebere. Bylo tam pár úžasných fotografií, zajímavé plastiky a občas i docela zvláštní portrét nebo abstraktní malba. To jo. Ale vážně nevidím umění v obraze, který je z větší části černý, z menší části bílý a jmenuje se Bílá nad černou. Na to fakt nemám mozkovnu. :-) Ale ve finále to byl zajímavý zážitek. Až bych ho nazvala dobrodružstvím.
Sticker party v Rikstenu. Spočívá v tom, že dostanete cedulku se jménem slavné postavy a musíte k ní najít partnera. Jakmile ho/ji najdete, tak si musíte dát pusu před rozhodčím a dostanete za to panáka. Vyfasovala jsem Arwen. Aragorna jsem našla poměrně brzo. Byl to Ramiro ze Španělska. Jenže ten den byl nějaký rozjásaný (čti namol). Nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad lít do něj dalšího panáka. Jenže než jsem se stihla vzpamatovat, byla jsem políbená a na stole byla tequila. Co bych neudělala pro všeobecnou zábavu, že? To byl naštěstí jenom jedinej panák, protože můj lord Aragorn poté zaměřil pozornost na ostatní. A nějak nechtěl pochopit, že nemůže líbat lidi, co s ním nejsou v páru. :-) Pak už jsem ho viděla jenom zvracet venku na trávu. Já mám na ty chlapy vážně smůlu. :-D
Návštěva hřbitova. Stockholmský městský hřbitov je neuvěřitelně rozlehlá obezděná plocha, která je pod ochranou UNESCO. O víkendu tam jezdí autobusy MHD. Je tam několik kaplí. Zároveň ale mají na hřbitově turistickou kancelář a taky si můžete v letním období zamluvit prohlídku s průvodcem. Je to krásné místo na procházení. Zní to morbidně, já vím, ale je tam klid a ticho a je to tam upravený, čístý...prostě opravdu hezké místo. Taky tam je hrob Grety Garbo. Ze začátku jsme měli divný počasí. Chvíli sněžilo, pak pršelo a pak zase svítilo sluníčko jako o závod. Bylo to hezké dopoledne. Po hřbitově jsme se chtěli odreagovat a tak jsme zašli do městského muzea. Mají vstup zdarma. Expozice nic moc, ale občas se našly zajímavé fotografie nebo stránky ze starých novin. Než jsem si všimla, že se tam nesmí fotit, tak jsem udělala docela dost obrázků. :-) Hodně se mi tam ale líbila filmová sekce. Promítali tam filmy Ingmara Bergmana. Možná se tam na nějaký někdy zajdu podívat. Mají otevřeno každý den.
No a už mě napadají jenom praktické věci. Je tu zima. Čím dál větší. Přes den je kolem nuly, v noci pod. Koupila jsem si novou zimní bundu a už nosím zimní botičky. Ve tři odpoledne se začíná stmívat a ve čtyři už je tu noc. Ráno je světlo kolem osmé, ale den se bude ještě zkracovat. Už si zvykám, ale někdy to není úplně příjemný. Taky očekávám několik návštěv, na což se moc a moc těším. Školu mám 6 hodin týdně. Usoudila jsem, že to jsou víceméně dobré prázdniny. Hodně času na odpočinek a cestování. Možná ještě někam vyrazím. Určitě do Uppsaly a možná ještě někam za hranice. A poslední zpráva: dnes jsem si koupila lístek na autobus domů. Už definitivně odpočítávám dny. V pátek 15.1.10 v 07:00 odpich ze Stockholmu, příjezd do Prahy na Florenc druhý den v 05:00. Ačkoliv vím, že se mi odsud nebude chtít, těším se domů. Ale ty poslední 2 měsíce, co mi zbývají, si hodlám užít maximálně. Slibuju!
Je 23:19. Myslím, že jsem napsala všechno co jsem chtěla a půjdu zkusit usnout. Dobrou noc!
Výlet do Sigtuny. Je to nejstarší město ve Švédsku. Je zároveň i hodně malé. Jede se tam asi 2 hodiny od nás z Rikstenu. Docela nic moc. Teda ta cesta. Město je moc hezký. Sice ho projdete asi za hodinu a půl i s návštěvou muzea, ale to nevadí. Je tam jedna dlouhatánská ulice s obchodama a turistickýma informacema. Jsou tam hrozně malé baráčky, typické švédské dřevěné, ruiny bývalého opevnění a kostela, krásný hřbitov a taky nejmenší radnice v Evropě. Jen co se mi bude chtít zmenšovat fotky, tak to hodím na Picassu. Muzeum je rozdělené do 3. částí. V jedné je historie města a ukázky vykopávek a archeologických nálezů, ve sklepě byla prodejní výstava obrazů (moc se mi líbily) a pak ještě část, kde byl starý nábytek a tak, abychom si udělali představu, jak se kdysi žilo. Docela milý výlet.
Začal mi kurz finanční ekonomie. Konečně něco, co mi bude do budoucna k něčemu dobré. Trocha ekonomie, trocha matiky, nějaké investování a podobně. Dokonce nám vyhlásili soutěž. Musíme sestavit vlastní portfolio akcií a dluhopisů, se kterýma se obchoduje ve Švédsku. Můžeme ho občas měnit. A ten člověk, kterého portfolio bude mít v půli ledna nejvyšší celkovou návratnost, tak vyhraje nějakou cenu. Neřekl nám, jakou cenu. Tak uvidíme, kdo to vyhraje. Na kurzu je dost lidí, tak to možná bude boj. :-) Každopádně je to docela zajímavá záležitost a hlavně se to dá využít do praxe. Ne jako ty plky z managementu.
Návštěva muzea moderního umění ve Stockholmu. Probíhala tam výstava děl Salvatora Dalího. Ten člověk byl trochu úchylnej a pravděpodobně trpěl nějakýma šílenýma komplexama. Ale maloval hezky. Pouštěli tam ukázky z televize, kde se účastnil pořadu typu Hádej kdo jsem někdy v 70. letech (možná dřív, nepamatuju se). U toho jsem se docela nasmála, stejně jako u některých jeho manifestů a prohlášení. Každopádně to byl čověk, který už za svého života dosáhl neuvěřitelných výsledků a slávy. Obdivuhodné.
Výstava byla špičková. Akorát jsem většinu obrazů viděla ze třetí řady. Bylo neuvěřitelně narváno. Tak jsem stála tak dlouho, než to člověka ve druhé řadě přede mnou přestalo bavit a odešel. Tím jsem se dostala na jeho místo. Super. Ale co dál? Jsem sice vysoká, ale zároveň jsem i slepoň. Takže jsem se naklonila, abych zaostřila na detail skicy. Chyba. Jakási švédská důchodkyně mi dala kabelkou na solar. Au. Radši jsem se ani nepokoušela přečíst si cedulku, co má kresba vyjadřovat. Některé věci mi zůstanou záhadou do konce života. :-) Přitom jsem tu paní vůbec neohrožovala. Asi na ni působilo nějaké davové šílenství. Možná za to mohly i ty kresby. Někde jsem se tam dočetla, že je v nich skrytá agresivita pramenící z autorovy nesplněné obscénní touhy. Když to tam psali, tak to musí být pravda.
Zbylá expozice muzea byla každopádně zajímavá. Opět jsem si potvrdila, že moderní umění mi hlava nebere. Bylo tam pár úžasných fotografií, zajímavé plastiky a občas i docela zvláštní portrét nebo abstraktní malba. To jo. Ale vážně nevidím umění v obraze, který je z větší části černý, z menší části bílý a jmenuje se Bílá nad černou. Na to fakt nemám mozkovnu. :-) Ale ve finále to byl zajímavý zážitek. Až bych ho nazvala dobrodružstvím.
Sticker party v Rikstenu. Spočívá v tom, že dostanete cedulku se jménem slavné postavy a musíte k ní najít partnera. Jakmile ho/ji najdete, tak si musíte dát pusu před rozhodčím a dostanete za to panáka. Vyfasovala jsem Arwen. Aragorna jsem našla poměrně brzo. Byl to Ramiro ze Španělska. Jenže ten den byl nějaký rozjásaný (čti namol). Nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad lít do něj dalšího panáka. Jenže než jsem se stihla vzpamatovat, byla jsem políbená a na stole byla tequila. Co bych neudělala pro všeobecnou zábavu, že? To byl naštěstí jenom jedinej panák, protože můj lord Aragorn poté zaměřil pozornost na ostatní. A nějak nechtěl pochopit, že nemůže líbat lidi, co s ním nejsou v páru. :-) Pak už jsem ho viděla jenom zvracet venku na trávu. Já mám na ty chlapy vážně smůlu. :-D
Návštěva hřbitova. Stockholmský městský hřbitov je neuvěřitelně rozlehlá obezděná plocha, která je pod ochranou UNESCO. O víkendu tam jezdí autobusy MHD. Je tam několik kaplí. Zároveň ale mají na hřbitově turistickou kancelář a taky si můžete v letním období zamluvit prohlídku s průvodcem. Je to krásné místo na procházení. Zní to morbidně, já vím, ale je tam klid a ticho a je to tam upravený, čístý...prostě opravdu hezké místo. Taky tam je hrob Grety Garbo. Ze začátku jsme měli divný počasí. Chvíli sněžilo, pak pršelo a pak zase svítilo sluníčko jako o závod. Bylo to hezké dopoledne. Po hřbitově jsme se chtěli odreagovat a tak jsme zašli do městského muzea. Mají vstup zdarma. Expozice nic moc, ale občas se našly zajímavé fotografie nebo stránky ze starých novin. Než jsem si všimla, že se tam nesmí fotit, tak jsem udělala docela dost obrázků. :-) Hodně se mi tam ale líbila filmová sekce. Promítali tam filmy Ingmara Bergmana. Možná se tam na nějaký někdy zajdu podívat. Mají otevřeno každý den.
No a už mě napadají jenom praktické věci. Je tu zima. Čím dál větší. Přes den je kolem nuly, v noci pod. Koupila jsem si novou zimní bundu a už nosím zimní botičky. Ve tři odpoledne se začíná stmívat a ve čtyři už je tu noc. Ráno je světlo kolem osmé, ale den se bude ještě zkracovat. Už si zvykám, ale někdy to není úplně příjemný. Taky očekávám několik návštěv, na což se moc a moc těším. Školu mám 6 hodin týdně. Usoudila jsem, že to jsou víceméně dobré prázdniny. Hodně času na odpočinek a cestování. Možná ještě někam vyrazím. Určitě do Uppsaly a možná ještě někam za hranice. A poslední zpráva: dnes jsem si koupila lístek na autobus domů. Už definitivně odpočítávám dny. V pátek 15.1.10 v 07:00 odpich ze Stockholmu, příjezd do Prahy na Florenc druhý den v 05:00. Ačkoliv vím, že se mi odsud nebude chtít, těším se domů. Ale ty poslední 2 měsíce, co mi zbývají, si hodlám užít maximálně. Slibuju!
Je 23:19. Myslím, že jsem napsala všechno co jsem chtěla a půjdu zkusit usnout. Dobrou noc!
ahoj Luciášku, napiš zase něco! Pav
OdpovědětVymazat