sobota 26. prosince 2009

"Ne"tradice

Už je skoro po Vánocích. Nakonec to nebylo tak zlé. Po dlouhé době jsem měla bílé Vánoce. Pořád je tu skoro metr sněhu. I když po slední 2 dny je teplo a padá déšť se sněhem. Svátky proběhly navýsost klidně, což je dobře. Musím říct, že my Češi, jsme tu platili za největší suchary. A samozřejmě taky tradicionalisty.

Jak všichni víte, studenti Erasmu bydlí ve 2 vesnicích vzdálených asi 45 minut od sebe. No a v Björnkulle se dohodli a zorganizovali večeři. Dokonce si určili co kdo uvaří a tak. Jenomže tak nějak zapomněli pozvat nás z Rikstenu. Respektive část z nich nás pozvat chtěla a další část řekla, že tam je málo místa a že nás tam nechtějí. My v Rikstenu jsme o tom debatovali a jako obvykle jsme se nemohli dohodnout. Já jsem chtěla zůstat tady, protože lidi z Rikstenu znám víc a bude to tady pohodlnější a tak. Ostatní mě ale nakonec přehlasovali a usnesli se, že půjdou do Björnkully. Když jsem viděla, že kromě Čechů se tam chystá každý, tak jsem řekla, že udělám kompromis. Najím se s Čechama v Rikstenu u stromečku a pak půjdu do Björnkully jenom tak na zbytek párty popovídat si s ostatníma. Je pravda, že Erasmus je mezinárodní porjekt a je fajn být s lidma ze zahraničí. Kdybych chtěla tradiční Vánoce, mohla jsem letět domů.

Jak řekli, tak udělali. Večeře byla super. Sedělo nás u stolu pět. Měli jsme vánočního lososa s bramborou a brsalátem a jako zákusek cukroví a ananasový kompot. Bylo to bezva. Připili jsme si bílým vínem a poslouchali jsme koledy. Mělo to tu správnou atmosféru. Pak už jsme si jenom povídali a povídali a bylo to fajn. Sice se mi trochu stýskalo, ale dalo se to zvládnout.

Na Štědrý den dopoledne jsem si volala s mamkou a Evčou domů do Čech a pak taky s Pavlínkou a eMem do Ameriky. S těma jsem dokonce zpívala koledu po Skypu :-) A samozřejmě proběhly pohádky s Čerty nejsou žerty a Krakonoš a lyžníci. A na Boží hod jsem koukala na Cestu do pravěku. Takže Vánocům tady vážně nic nechybělo.

Ale zpět k štědrovečerní večeři. Po ní jsem si rozbalila dárky, co mi tu nechala Terezka s maminou. Našla jsem krásné korále na krk a teploučkou šálu. Moc za ně děkuju! Nakonec jsem měla i dárky. Šálu jsem si hned vzala a vyrazila jsem na autobus. Jenomže ten nepřijel. Nevím, jak tady funguje sváteční MHD, ale na Štědrý den, který je zároveň nejsvátečnější i ve Švédsku, prostě autobus nejel. Myslím, že jezdí jenom jednou za 2 hodiny a maximálně do šesti do večera. Ale na jízdních řádech to napsané nebylo. Zvláštní. Ale změnila jsem názor na MHD v Praze. Tam se na ni můžu i o svátcích docela spolehnout. Každopádně jsem k vlaku vyrazila pěšky. Nemrzlo, nesněžilo, tak proč ne. Říkala jsem si, že alespoň rozchodím večeři a cukroví a všechny dobrůtky, co jsem za den pozřela. Procházka to byla fajn a vlak jsem stihla bez problémů. Sice jsem musela jít potom ještě pěšky do Björnkully, ale to je jenom 15 minut, takže žádný problém.

Do Björnkully jsem dorazila akorát na dezert. :-) Sice jsem už nechtěla nic jíst, ale kamarádka mi vrazila do ruky talíř a bylo. Upřímně, ani jsem se moc nebránila. :-) Dostala jsem typický švédský vánoční dezert. Je to jakási rýžová sladká pěna se sekanými mandlemi a podává se s višňovým džemem. A i když tolik nemusím oříšky, bylo to báječný. Olizovala jsem se až za ušima. V Björnkulle to vypadalo tak, jak jsem předpokládala. Atmosféra byla poněkud rozpačitá a lidi z Rikstenu seděli u zvláštního separovaného stolu. Nerada říkám větu: "Já jsem ti to říkala." tak jsem si ji jenom myslela v duchu. Ale lidi z Rikstenu byli trošku zklamaní. Ale pak se jim za to pár lidí z Björnkully omluvilo. Prý ne všichni věděli, že dorazí a že to rozhodně nemysleli zle. Tak nevím. Ale po dezertu se všichni tak nějak rozptýlili a začali se bavit všichni spolu a bylo to bezva. Hodně jsem se dozvěděla o vánočních tradicích Italů, Maďarů a ostatních. Ale přece jenom, my jako Češi jsme jeden z nejtradicionalisticky založených národů. Třeba Švýcaři Vánoce moc neřeší. Kamarád z toho byl překvapenej, když jsem mu řekla, že jíme pokaždé stejné jídlo a tak.

A Švýcaři taky neznají slané pečivo. Upekla jsem s sebou slané sušenky. Říkala jsem si, že sladkého bude mít každý plné zuby. A pak jsem z nich neměla ani jednu, protože se na ně všichni vrhli a než jsem mrkla, tak nebyly. Myslela jsem, že je to známá věc, ale málokdo je znal. A přitom byly naprosto obyčejné z listovéo těsta s kmínem a bazalkou. Ale co, hlavně že jim chutnaly. Taky jsem upekla citronový koláč. Sice jsem koupila těsto v krabičce, ale to nikomu nevadilo. Každý pak za mnou chodil jak jsem šikovná kuchařka a jak to byl dobrý nápad a že jim to moc chutnalo. Zní to jako vychloubání, ale měla jsem z toho vážně radost. :-) Taky mě všichni chválili, že jsem jediná Češka z Rikstenu, která opravdu dorazila po naší soukromé večeři. Ostatním se totiž se mnou nechtělo. Ale co, slíbila jsem že přijdu, tak jsem přišla. A nelitovala jsem.

V Björnkulle jsem nakonec přespávala. U Petry v pokoji. Její spolubydlící už odjela. Měla jsem celou noc divoké sny a taky mi bylo hrozné teplo. V mém pokoji je konstatně 18 stupňů. Petra měla tak 23 a já myslela, že se tam udusím. Ale ty sny jsem měla asi proto, že jsem se přejedla. Ráno mi Petra udělala toasty k snídani a čaj a skoro do půl druhé jsme si povídaly. Byl ototiž venku hnusné počasí. Čekala jsem, jestli se udělá hezky. Neudělalo. Vyrazila jsem za chumelenice směr Riksten. K vlaku to šlo, ale od vlaku, to byla síla. Začal padat déšť se sněhem a hlavně začal fučet vítr. Celou domu jsem šla s hlavou skloněnou, na čepici ještě kapucu a pusu omotanou šálou. Stejně mi vítr hnal do obličeje ledové krupky, jen to štípalo. Samozřejmě jsem brýle měla úplně mokré, tak jsem šla většinu cesty poslepu. Bylo to docela dobrodrůžo. Ale došla jsem. Mokrá, vyčerpaná, ale v pořádku. Celý včerejšek jsem pak strávila doma, koukala na filmy a ležela v pelechu. Ale dnes, dnes odpoledne jdeme bruslit. S Italama a nějakýma Španělama a Němcema a tak. Myslím, že půjdou i Mexičanky. Na ty je zvlášť veselý pohled. I když, upřímně, já taky nejsem nijak skvělá. Pořád brzdím o zábradlí. :-) Ale každopádně je to zábava a alespoň nějaký pohyb.

Tak, to bylo shrnutí Vánoc ve Švédsku. Jo, někdo se mě ptal, kdo tu nosí dárky. Tak je to Jul Tomte, což v překladu zní vánoční skřítek. Je jich víc, aby stihli obdarovat všechny děti. Vypadají trošku jako malí trollové. Konečně vím, proč jsou všude v obchodech se suvenýrama pro turisty.

Veselé Vánoce!


Zarovnat do bloku

pátek 18. prosince 2009

Zmrzlá mlha

Dnes, po 3 dnech docela zuřivé chumelenice, se venku udělalo krásně. A to tak, že nádherně. Musela jsem ráno za landlordem, protože jsem si urvala baterii v kuchyni. A chtěla jsem ho požádat, aby mi to opravil před Vánocema. Opravil. A prý to ani nebyla moje vina, občas se to prostě stává. :-) Ale zpátky k počasí.

Během včerejška jsme tu byli odříznutí. Nejezdily autobusy a nikdo nám neřekl proč. Taky fungovalo jenom jedno letiště. A lety i vlaky byly zpožděné. Prostě konečně pravá severská zima. Docela mě překvapili švédští silničáři. Jako by byli tím sněhem zaskočení či co. Za celý den jsem neviděla prohrnovač. Muselo se k vlaku šlapat půl hodiny pěšky po kolena ve sněhu. Tak jsem si řekla, že mi to za to nestojí a zůstala celý den v posteli a koukala na filmy a konverzovala s kamarády. Příjemné to bylo.

Ale dnes bylo od rána krásně. Žádný sníh, žádný vichr. Jenom neuvěřitelný mráz. Tak jsem vzala foťák a po schůzce s landlordem vyrazila na letiště. A takhle to dopadlo. Sem dávám jenom 3 nejoblíbenější fotky, zbytek dodám časem na Picassu. Ale nikdy jsem neviděla zmrzlou mlhu. Bylo to jako v pohádce Ledová královna.


pondělí 14. prosince 2009

Jsem zpátky

Čím začít. Za poslední měsíc se stalo dost událostí. Asi nejdřív zmíním návštěvy.

První přijel Michal. Přivezl mi 5 lahví vína a čokoládu. Spolu s ním a dalšíma 5 Čechama jsme navštívili Uppsalu. Byl to bezva výlet. Nejlepší na něm byla asi katedrála. Opravdu člověku vezme dech. Je obrovská, majestátní, úctyhodná a prostě celkově velkolepá. A mohlo se tam fotit. Jinak Uppsala je hezké studentské menší městečko, kde nic nechybí ani nepřebývá. Dá se docela dobře projít za jeden den. Jinak návštěva probíhala v duchu chození po Stockholmu a focení a navštěvování památek. Bylo to fajn. Až na to nelidské chrápání. 2 noci ze 3 jsem toho moc nenaspala. :-)

Pár dní na to přijely Terka s mamkou. Od nich jsem dostala spoustu dárečků. Hlavně svíčkovou (vynikající) s knedlíkem a taky ovocné knedlíky a taky klobásy. Prostě dobré české jídlo, co mi tady chybí. Taky mi přivezly adventní kalendář a šperk na krk a 2 vánoční dárky, které si smím rozbalit až na Štědrý večer. S nimi jsem absolvovala prohlídku Stockholmu znova. Teď už jsem poměrně kvalifikovaný průvodce po Gamla stanu a všech hlavních pamětihodnostech. Byla to bezvadná návštěa (bez chrápání). Trošku jako by přijela moje ségra s maminou. Moc jsem si ten víkend s nimi užila.

Třetí návštěva byla Lucka s Matesem. Ti přijeli jen na 2 dny. Matěje jsem podcenila a nakoupila jsem málo jídla. Vyžral mi lednici ani jsem nemrkla. :-) A taky pro změnu chrápal. Ale aspoň se mu u mě dobře spalo. Opět jsme navštívil Gamla stan a radnici a taky překrásné uklidňující akvárium. Návštěva to byla veselá a příjemná. Asi až na to zakončení. Protože letadlo ze Skavsty odlétalo po sedmé ráno, tak museli jet autobusem ve 3 v noci ze Stockholmu. Strávit noc v McDonaldu s ožralými Švédy prý nebylo nic moc. Ale zvládli to a v pořádku dojeli domů. Přivezli mi Mikulášskou nadílku. Bylo to super. Každá návštěva jiná, ale všechny stály za to!

Mezi 2. a 3. návštěvou jsem dělala zkoušku ze Švédštiny 2. Výsledek ještě nevím, ale mělo by to dopadnout dobře. Docela jsem to, myslím, uměla. Taky bylo pár standardních večírků a oslav ("Cake" párty pro Irene, Goodbye party v Björnkulle apod.) A včera byla oslava svátku svaté Lucie, který je tady ve Švédsku hodně populární. Ve Skanzenu (otevřené muzeum) probíhal celou dobu vánoční trh. A odpoledne byl pak koncert sboru. Švédové si nepotrpí na okázalost. To je patrné i třeba z vánoční výzdoby města. A bylo to znát i na téhle oslavě. Třeba průvod s Lucií v kočáře byl jednoduchý a krátký. Koncert byl asi 20 minut. Ale třeba neměli vyvýšené pódium, takže z ceremonie, kdy se Lucii jako světlonošce zapalují svíce na hlavě, jsme nic neviděli. Stejně tak jsme neviděli jediného zpěváka. Zvláštní typ oslavy, ale bylo to fajn. Taky jsme si dali s kamarádama horkou čokoládu, která vůbec nebyla horká a vynikající houbovou polívku. Ta už teplá byla. Největší zábavu jsme ale měli, když jsme začali tancovat. Uprostřed Skanzenu bylo menší dřevěné pódium ve tvaru kruhu. Uprostřed byl vánoční strom. Kolem něj 3 lidi předváděli různé tradiční tance a lidi tančili s nima. K tomu hrála kapela. Byla to fakt sranda. Představte si spoustu maličkých dětí a uprostřed přes 30 Erasmáků všech národností jak poskakují dokolečka a předvádějí žabičky (za zpěvu Qua ka ka ka qua ka ka ka), nebo znázorňují hru na housličky nebo zametání podlahy. Nasmáli jsme se opravdu maximálně. Ale rozhodně nás to zahřálo.

No a přes noc nasněžilo. Takže dneska ráno, když jsem se probudila, jsem usoudila, že je na čase vyrazit do sněhu a postavit sněhuláka. To nešlo, protože to byl prašan, ale aspoň jsme šli s Michalem P. na procházku. Asi na hodinku jsme se vydali na letiště a do lesa fotit se u zasněžených smrčků :-) Bylo to super. Vypadá to tu teď jako v pohádce. Ale obávám se, že sníh dlouho nevydrží. Pořád totiž nemrzne. To nějak nechápu, jsem přece ve Švédsku, ale snad už brzo začne. Ale myslím, že letos budu mít bílé Vánoce.