Jedna velká IKEA

Včera jsme byli s Janou ve Stockholmu. Chtěly jsme jít do Skanzenu. To je oblast na jednom ze stockholmských ostrovů. Je tam lanovka, akvárium a taky spousta historických domečků a tak. Jenže vstup byl za 110 švédských korun. A to mi přišlo už hrozně moc. Takže jsem řekla, že tam nejdu. Asi jsem Janu trochu naštvala. Ale pak řekla, že tam půjde s někým jiným. Tak snad dobrý.

Nakonec jsme místo toho šly do muzea IKEY. Věřili byste tomu? Ono to má své vlastní muzeum. A je naprosto úchvatný. Podívejte se na fotky na Picasse. Jako vstupenku dostanete odznáček. Potom už jen jdete po šipkách a úžasně se bavíte. Všude po stěnách mají koláže z dílků puzzle s popiskama. Samozřejmě taky starej nábytek, reklamy, katalogy a vůbec. Každá z místností je tematicky zaměřená. Jedna byla třeba celá věnovaná džínovině. V další byly jenom papírové krabice se samolepkama, kam všude IKEA dodávala zboží. Taky tam byl workshop pro děti, kde si můžou vytvořit něco vlastního.

Mě se asi nejvíc líbila ta největší místnost věnovaná designérům IKEY. Na jedné zdi byly barevně napsaný jejich jména a na té protější jich byla část vyfocená a k tomu designy, které dělali. Taky tam byly ukázky restauratérské práce. Prostě to byla suprová návštěva.

Dokonce mě to inspirovalo k vlastní kreativitě. Koupila jsem si tady nějaké staré pohledy a udělala jsem si z nich koláž na zdi. (Až přijdu na to, jak sem nahrát fotku, tak ji sem dám :-)

Jo a PS: Nesnáším Rosamundu Pilcherovou. Cestou k muzeu jsme šli podél moře. Jana mě upozornila na křik racků. A mě, místo toho abych to ocenila, se vybavil film od madame Pilcher Rackové ve větru. Někdy bych si nejradši nafackovala. :-D

Už to začalo!

Včera a dnes jsme měli vyučování.

Začalo to včerejším testem z angličtiny. Jedná se o předmět English: Oral and Written Communication. No, testík byl docela obtížný. V první části bylo 50 slovíček, k nim vždycky 5 možností a museli jste vybrat to, které je nejvíce podobné tomu nahoře. Z těch padesáti jsem znala tak asi 15 a z toho jsem si byla jistá tak 10. Buďto jsem neznala to hlavní slovíčko, nebo jsem nevěděla význam těch možností. Bylo mi docela trapně, ale pak nám řekli, že úspěšnost testu je tak 40% v průměru. Docela mi to zlepšilo náladu :-) Pak už byla jen gramatika a ta byla lehká. Co se nás takovýma větičkama ve škole natrápili :-D

Dnes jem absolvovala první hodinu švédštiny. Je to docela hezká řeč. Zvláště proto, že mám docela blízko k němčině. Strávila jsem teď nějaký čas se Stefi z Rakouska a přistihla jsem se, že s ní mluvím anglicky s občasnou německou vsuvkou. Ale zpátky ke švédštině. Hodina byla, alespoň ze začátku, opravdu zábavná. Procvičovali jsme švédskou abecedu. Je vesměs stejná jako anglická, jen se jinak čtou přehlasovaná písmena a taky mají a s koružkem a podobně. Ale představte si, jak 30 lidí různých národností naráz zkouší vyslovit hlásku a a mít přitom pusu jako e. Nebo a s přehláskou, když se vyslovuje, zní naprosto přesně jako výraz znechucení nad něčím opravdu odporným. Určitě si to každý pamatuje, když se učil cizí jazyk. Jak jsem se tak rozhlížela kolem, tak všem pěkně cukaly koutky. Nikdo se ale nahlas nerozesmál. Jen nevím jestli mám říct bohužel, nebo bohudík. Na konci tříhodinového semináře jsme ale už ale byli schopní přeložit krátký článek a říct o sobě jak se jmenujeme, odkud jsme, jakýma mluvíme jazykama, jestli máme sourozence, psa nebo kočku a taky kde žijeme a jestli jsme ženatí a vdané, nebo máme partnery. A do příště to rovnou musíme napsat v rozsahu 50 - 100 slov.

Švédové hodně preferují studování doma a domácí úkoly. Automaticky se předpokládá, že do školy jdete naučení a budete schopni diskutovat o daném tématu. Je to trochu jiné než v Čechách. Asi si budu muset chvíli zvykat. Myslím, že to bude hodně o překonání vlastní lenosti a pohodlnosti. A kdo mě znáte, tak víte, že já jsem extrémně líná a pohodlná. No, budu se muset snažit. Sice tady máte 5 pokusů na zkoušku, ale jeden je v řádném termínu a další jsou až o letních prázdninách. A to fakt nestihnu. Takže se loučím a jdu se vrhnout na psaní eseje o sobě samé.

První týden za mnou!

Ahoj všem,

tak konečně mám trochu času, abych se rozepsala. V sobotu to byl týden, co jsem ve Švédsku. A musím říct, že se mi tu líbí. Vybrala jsem si dobrou zemi. Teď akorát dopíjím ranní kávu a čaj a vařím si brambory s tvarohem a zeleninou k obědu. Než se mi to uvaří, něco napíšu.

Cesta byla docela náročná. Docela dost. 21 hodin v autobuse není žádný med. Sice se občas stavělo, ale stejně. Pro mých 180 cm to není žádný med, být skrčená na sedačce. Každopádně jsme to zvládli. Přes Německo jsme jeli v noci, pak z Německa do Dánska trajektem a z Dánska do Švédska přes most. Na ten most jsem se těšila ze všeho nejvíc. A víte co? Celou cestu přes něj jsem prospala. Takže si budu muset počkat, až za 5 měsíců pojedeme zpátky. :-)
Do Stockholmu jsme dorazili přesně na čas, kolem půl čtvrté odpoledne. Ještě poslední nákupy českého piva u řidičů autobusu a pak jsme se vydali do ulic najít hostel, kde jsme měli první den bydlet. Co se týče mě, já bych ho nikdy nenašla, ale naštěstí nás jelo víc (2 další holky a 2 kluci) a ti měli větší orientační smysl než já. Sice to s tím 30 kg kufrem nebylo nic moc, ale došli jsme tam pěšky.
Hostel byl poněkud strašidelnej. Bydleli jsme ve sklepní místnosti bez oken, kde byly jen 4 dvoupatrové palandy a 8 skříněk. No, nic moc. Ale bylo tam čisto a těstoviny zdarma. Taky Internet, takže jsem rovnou navázala první spojení s Českem.
První pěší procházka po Stockholmu dopadla nadočekávání dobře. Je to krásný město. Červené cihlové budovy, bílá okna, všude spousta zeleně, mostů a vody. Stockholm se nachází asi na 14 velkých ostrovech a spoustě dalších malých, takže mostů je tu fakt hodně. Mám pocit, že říkali něco kolem 75-80. Všude je taky spousta lodí, jak obytných, tak výletních.
No, co dál. Druhý den nás vyzvedla na určeném místě holka ze školy. Sara. Je poněkud excentrická. Pořád mluví, poskakuje, směje se, něco vypráví. Prostě neuvěřitelně energická slečna. Pomohla nám s nákupem jízdenek na MHD, poradila nám, co a jak a doprovodila nás do školy. Tam jsme si vyzvedli klíče od bytů a jeli jsme zase i se Sarou do Rikstenu, malé vesničky, kde bydlíme. Jen jedna holka, Petra, se od nás oddělila, protože bydlí jinde, v Björnkulle. To je další vesnička, kde jsou koleje SH (pozn. SH = Södertörns högskola, oficiální název univerzity :-). Nutno říct, pokoj mám suprovej. Jsem tu sama a mám svoji vlastní kuchyň a koupelnu. Platím taky nehorázný peníze, to sice jo, ale mám soukromí. Ten pokojík vypadá jako modelový studentský pokoj z katalogu IKEA. Takže docela dobrý, to zase jo. Kuchyň je vybavená, dokonce jsem tu po někom našla i french press, takže si můžu dělat dobrou kávu.
Mimochodem, káva se tu pije všude. Ve škole ji máme k dispozci všude zdarma. K ní mlíko a obvykle i sušenku a cukr. Bez kelímku s kafem tu ráno nikoho nepotkáte. V Pressbyranu (to je místní opravdu obrovská síť trafik) si můžete koupit každý ráno kafe a bagel za 20 SEKů, což je fakt na zdejší poměry super cena. Voda je tu dražší než káva. Ale to jen tak mezi řečí.
Riksten je uprostřed divočiny. O víkendu jezdí autobus 1x za hodinu, přes týden asi 2x nebo 3x. Člověk to musí plánovat. Zase ale máme k dispozci jízdní řád zdarma. Takže pohoda. K vlaku to máme asi 10 minut jízdy, pak jednu stanici vlakem (ty jezdí každých 15 minut v týdnu, o víkendu každou půl hodinu) a jsme u školy. Do centra Stockholmu to je asi 20 minut vlakem.
Škola je poměrně nová. Byla založená v roce 1995, takže vybavení je hezké, moderní. Je hodně prosklená, postavená do půlkruhu. Uprostřed nádvoří je skála, kde se dá odpočívat a relaxovat, když je teda hezké počasí. Škola je postavená terasovitě, kopíruje jakoby tvar skály. Takže z nádvoří, kde je hlavní vchod, vstupujete do 5. patra. A na druhé straně máte za sklama 60 metrovou propast dolů a další nižší patra. Chvilku mi trvalo, než jsem si na ten pocit zvykla. Mám trochu strach z výšek. Ale ten výhled stojí za to.
Teď jsme měli Orientation Week. To znamená, že lidi ze studijního oddělení nám valili do hlavy co smíme a nesmíme, jak to chodí a nechodí, jak si zaregistrovat kurzy a podobně. Chvílema mi z toho šla hlava kolem. Ještě ke všemu to bylo všechno v angličtině a to se člověk musí víc soustředit, aby to pobral. Ale Švédové jsou poměrně precizní a mají vymakanou administrativu a organizaci. Takže teď už fakt víme všechno. Základní pravidlo ve Švédsku zní NO OPEN FIRE!. Myslím, že tohle se stane heslem našeho pobytu. :-)
Jinak co se týče angličtiny, Švédové fakt mluví úplně výborně. A všichni. Prodavačka v IKEI mi naprosto plynule odpověděla na dotaz, kde najdu utěrku. Učí se tu anglicky už od prvních tříd základek. To je hroznej rozdíl od Čech. Jsou tu všichni ochotní a přátelští. Na první pohled jsou poněkud rezervovaní, ale když je oslovíte a projevíte zájem o ně a jejich zemi, tak se můžou přetrhnout, aby vám pomohli.
Dále...Počasí je zatím hezký. Pršelo asi jen dvakrát, jinak je kolem 22 stupňů. Jen tu fouká hrozně studenej vítr. Sara říkala, že to je extrém, že takhle větrno obvykle nebývá, ale kdo ví. Taky jsme se byly s holkama koupat ve venkovním bazénu. Což bylo docela vtipný. Všichni mi říkali, vezmi si spoustu teplýho oblečení, bude tu zima a kdesi cosi. A první, co jsme udělali bylo, že jsme šli do bazénu. A taky do sauny.
Nakupování. Je tu draho. Hlavně potraviny, zejména zelenina, pečivo a mléčné výrobky. Ceny jsou vlastně jako u nás, jen to musíte násobit 2,7x až 3x. Ale jsou tu i levný supermarkety, kde se dá sehnat jídlo za rozumné ceny. Jídlo ve školních restauracíh je totiž hrozně drahý, vyplatí se dělat si svačiny z domova. Máme ve škole k dispozici studentské kuchyně s mikrovlnkama, takže si můžeme něco ohřát. Jinak drogerie, kosmetika a oblečení je tu srovnatelný s náma, možná i o trochu levnější.
Jo, už mě nic nenapadá. Takže teď asi skončím a brzo sem zase něco napíšu. Třeba o výletu na jezero Lida.
A ještě jedna věc, kdybyste se chtěli podívat na fotky a nemáte mě jako kamaráda na Facebooku, tak zkuste tenhle odkaz. Založila jsem si internetové fotoalbum.

http://picasaweb.google.com/peterova.l

Poprvé

Ahoj,

tohle je jen zkouška. Pak napíšu něco většího. Musím se s tím naučit zacházet :-)