První týden za mnou!

Ahoj všem,

tak konečně mám trochu času, abych se rozepsala. V sobotu to byl týden, co jsem ve Švédsku. A musím říct, že se mi tu líbí. Vybrala jsem si dobrou zemi. Teď akorát dopíjím ranní kávu a čaj a vařím si brambory s tvarohem a zeleninou k obědu. Než se mi to uvaří, něco napíšu.

Cesta byla docela náročná. Docela dost. 21 hodin v autobuse není žádný med. Sice se občas stavělo, ale stejně. Pro mých 180 cm to není žádný med, být skrčená na sedačce. Každopádně jsme to zvládli. Přes Německo jsme jeli v noci, pak z Německa do Dánska trajektem a z Dánska do Švédska přes most. Na ten most jsem se těšila ze všeho nejvíc. A víte co? Celou cestu přes něj jsem prospala. Takže si budu muset počkat, až za 5 měsíců pojedeme zpátky. :-)
Do Stockholmu jsme dorazili přesně na čas, kolem půl čtvrté odpoledne. Ještě poslední nákupy českého piva u řidičů autobusu a pak jsme se vydali do ulic najít hostel, kde jsme měli první den bydlet. Co se týče mě, já bych ho nikdy nenašla, ale naštěstí nás jelo víc (2 další holky a 2 kluci) a ti měli větší orientační smysl než já. Sice to s tím 30 kg kufrem nebylo nic moc, ale došli jsme tam pěšky.
Hostel byl poněkud strašidelnej. Bydleli jsme ve sklepní místnosti bez oken, kde byly jen 4 dvoupatrové palandy a 8 skříněk. No, nic moc. Ale bylo tam čisto a těstoviny zdarma. Taky Internet, takže jsem rovnou navázala první spojení s Českem.
První pěší procházka po Stockholmu dopadla nadočekávání dobře. Je to krásný město. Červené cihlové budovy, bílá okna, všude spousta zeleně, mostů a vody. Stockholm se nachází asi na 14 velkých ostrovech a spoustě dalších malých, takže mostů je tu fakt hodně. Mám pocit, že říkali něco kolem 75-80. Všude je taky spousta lodí, jak obytných, tak výletních.
No, co dál. Druhý den nás vyzvedla na určeném místě holka ze školy. Sara. Je poněkud excentrická. Pořád mluví, poskakuje, směje se, něco vypráví. Prostě neuvěřitelně energická slečna. Pomohla nám s nákupem jízdenek na MHD, poradila nám, co a jak a doprovodila nás do školy. Tam jsme si vyzvedli klíče od bytů a jeli jsme zase i se Sarou do Rikstenu, malé vesničky, kde bydlíme. Jen jedna holka, Petra, se od nás oddělila, protože bydlí jinde, v Björnkulle. To je další vesnička, kde jsou koleje SH (pozn. SH = Södertörns högskola, oficiální název univerzity :-). Nutno říct, pokoj mám suprovej. Jsem tu sama a mám svoji vlastní kuchyň a koupelnu. Platím taky nehorázný peníze, to sice jo, ale mám soukromí. Ten pokojík vypadá jako modelový studentský pokoj z katalogu IKEA. Takže docela dobrý, to zase jo. Kuchyň je vybavená, dokonce jsem tu po někom našla i french press, takže si můžu dělat dobrou kávu.
Mimochodem, káva se tu pije všude. Ve škole ji máme k dispozci všude zdarma. K ní mlíko a obvykle i sušenku a cukr. Bez kelímku s kafem tu ráno nikoho nepotkáte. V Pressbyranu (to je místní opravdu obrovská síť trafik) si můžete koupit každý ráno kafe a bagel za 20 SEKů, což je fakt na zdejší poměry super cena. Voda je tu dražší než káva. Ale to jen tak mezi řečí.
Riksten je uprostřed divočiny. O víkendu jezdí autobus 1x za hodinu, přes týden asi 2x nebo 3x. Člověk to musí plánovat. Zase ale máme k dispozci jízdní řád zdarma. Takže pohoda. K vlaku to máme asi 10 minut jízdy, pak jednu stanici vlakem (ty jezdí každých 15 minut v týdnu, o víkendu každou půl hodinu) a jsme u školy. Do centra Stockholmu to je asi 20 minut vlakem.
Škola je poměrně nová. Byla založená v roce 1995, takže vybavení je hezké, moderní. Je hodně prosklená, postavená do půlkruhu. Uprostřed nádvoří je skála, kde se dá odpočívat a relaxovat, když je teda hezké počasí. Škola je postavená terasovitě, kopíruje jakoby tvar skály. Takže z nádvoří, kde je hlavní vchod, vstupujete do 5. patra. A na druhé straně máte za sklama 60 metrovou propast dolů a další nižší patra. Chvilku mi trvalo, než jsem si na ten pocit zvykla. Mám trochu strach z výšek. Ale ten výhled stojí za to.
Teď jsme měli Orientation Week. To znamená, že lidi ze studijního oddělení nám valili do hlavy co smíme a nesmíme, jak to chodí a nechodí, jak si zaregistrovat kurzy a podobně. Chvílema mi z toho šla hlava kolem. Ještě ke všemu to bylo všechno v angličtině a to se člověk musí víc soustředit, aby to pobral. Ale Švédové jsou poměrně precizní a mají vymakanou administrativu a organizaci. Takže teď už fakt víme všechno. Základní pravidlo ve Švédsku zní NO OPEN FIRE!. Myslím, že tohle se stane heslem našeho pobytu. :-)
Jinak co se týče angličtiny, Švédové fakt mluví úplně výborně. A všichni. Prodavačka v IKEI mi naprosto plynule odpověděla na dotaz, kde najdu utěrku. Učí se tu anglicky už od prvních tříd základek. To je hroznej rozdíl od Čech. Jsou tu všichni ochotní a přátelští. Na první pohled jsou poněkud rezervovaní, ale když je oslovíte a projevíte zájem o ně a jejich zemi, tak se můžou přetrhnout, aby vám pomohli.
Dále...Počasí je zatím hezký. Pršelo asi jen dvakrát, jinak je kolem 22 stupňů. Jen tu fouká hrozně studenej vítr. Sara říkala, že to je extrém, že takhle větrno obvykle nebývá, ale kdo ví. Taky jsme se byly s holkama koupat ve venkovním bazénu. Což bylo docela vtipný. Všichni mi říkali, vezmi si spoustu teplýho oblečení, bude tu zima a kdesi cosi. A první, co jsme udělali bylo, že jsme šli do bazénu. A taky do sauny.
Nakupování. Je tu draho. Hlavně potraviny, zejména zelenina, pečivo a mléčné výrobky. Ceny jsou vlastně jako u nás, jen to musíte násobit 2,7x až 3x. Ale jsou tu i levný supermarkety, kde se dá sehnat jídlo za rozumné ceny. Jídlo ve školních restauracíh je totiž hrozně drahý, vyplatí se dělat si svačiny z domova. Máme ve škole k dispozici studentské kuchyně s mikrovlnkama, takže si můžeme něco ohřát. Jinak drogerie, kosmetika a oblečení je tu srovnatelný s náma, možná i o trochu levnější.
Jo, už mě nic nenapadá. Takže teď asi skončím a brzo sem zase něco napíšu. Třeba o výletu na jezero Lida.
A ještě jedna věc, kdybyste se chtěli podívat na fotky a nemáte mě jako kamaráda na Facebooku, tak zkuste tenhle odkaz. Založila jsem si internetové fotoalbum.

http://picasaweb.google.com/peterova.l