Smutná

Dnes jsem se sešla s Tomášem. Vzpomínali jsme na Švédsko a mě z toho přepadla smutná nálada. Hned bych se tam vrátila. Inspirovalo mě to k tomu přečíst si celý svůj blog a zavzpomínat na všechno, co se dělo. Před rokem touhle dobou už jsme byli měsíc ve Stockholmu. Ach jo. Možná, že bloga zase obnovím. Sice se nic moc neděje, ale aspoň rozbiju stereotyp posledních párma dní.

Poslední

A je to tady!!! Poslední den v Rikstenu. A už jenom 1 a půl zbývají z pobytu ve Švédsku.

Právě čekám, až se mi uvaří voda na poslední těstoviny. :-) Potom zabalím notebook, zametu, setřu a hurá pryč. Přemýšlela jsem, že bych udělala nějakou celkovou bilanci pobytu tady. Ale zatím se na to necítím. Myslím, že počkám až domů. Dnes mám příliš rozběhlé myšlenky a asi by to nemělo smysl. Jenom jsem chtěla napsat, že už se těším domů. A taky že mi to tady bude moc chybět. Je to vážně sporný. :-)

Ozvu se z domova!

"Ne"tradice

Už je skoro po Vánocích. Nakonec to nebylo tak zlé. Po dlouhé době jsem měla bílé Vánoce. Pořád je tu skoro metr sněhu. I když po slední 2 dny je teplo a padá déšť se sněhem. Svátky proběhly navýsost klidně, což je dobře. Musím říct, že my Češi, jsme tu platili za největší suchary. A samozřejmě taky tradicionalisty.

Jak všichni víte, studenti Erasmu bydlí ve 2 vesnicích vzdálených asi 45 minut od sebe. No a v Björnkulle se dohodli a zorganizovali večeři. Dokonce si určili co kdo uvaří a tak. Jenomže tak nějak zapomněli pozvat nás z Rikstenu. Respektive část z nich nás pozvat chtěla a další část řekla, že tam je málo místa a že nás tam nechtějí. My v Rikstenu jsme o tom debatovali a jako obvykle jsme se nemohli dohodnout. Já jsem chtěla zůstat tady, protože lidi z Rikstenu znám víc a bude to tady pohodlnější a tak. Ostatní mě ale nakonec přehlasovali a usnesli se, že půjdou do Björnkully. Když jsem viděla, že kromě Čechů se tam chystá každý, tak jsem řekla, že udělám kompromis. Najím se s Čechama v Rikstenu u stromečku a pak půjdu do Björnkully jenom tak na zbytek párty popovídat si s ostatníma. Je pravda, že Erasmus je mezinárodní porjekt a je fajn být s lidma ze zahraničí. Kdybych chtěla tradiční Vánoce, mohla jsem letět domů.

Jak řekli, tak udělali. Večeře byla super. Sedělo nás u stolu pět. Měli jsme vánočního lososa s bramborou a brsalátem a jako zákusek cukroví a ananasový kompot. Bylo to bezva. Připili jsme si bílým vínem a poslouchali jsme koledy. Mělo to tu správnou atmosféru. Pak už jsme si jenom povídali a povídali a bylo to fajn. Sice se mi trochu stýskalo, ale dalo se to zvládnout.

Na Štědrý den dopoledne jsem si volala s mamkou a Evčou domů do Čech a pak taky s Pavlínkou a eMem do Ameriky. S těma jsem dokonce zpívala koledu po Skypu :-) A samozřejmě proběhly pohádky s Čerty nejsou žerty a Krakonoš a lyžníci. A na Boží hod jsem koukala na Cestu do pravěku. Takže Vánocům tady vážně nic nechybělo.

Ale zpět k štědrovečerní večeři. Po ní jsem si rozbalila dárky, co mi tu nechala Terezka s maminou. Našla jsem krásné korále na krk a teploučkou šálu. Moc za ně děkuju! Nakonec jsem měla i dárky. Šálu jsem si hned vzala a vyrazila jsem na autobus. Jenomže ten nepřijel. Nevím, jak tady funguje sváteční MHD, ale na Štědrý den, který je zároveň nejsvátečnější i ve Švédsku, prostě autobus nejel. Myslím, že jezdí jenom jednou za 2 hodiny a maximálně do šesti do večera. Ale na jízdních řádech to napsané nebylo. Zvláštní. Ale změnila jsem názor na MHD v Praze. Tam se na ni můžu i o svátcích docela spolehnout. Každopádně jsem k vlaku vyrazila pěšky. Nemrzlo, nesněžilo, tak proč ne. Říkala jsem si, že alespoň rozchodím večeři a cukroví a všechny dobrůtky, co jsem za den pozřela. Procházka to byla fajn a vlak jsem stihla bez problémů. Sice jsem musela jít potom ještě pěšky do Björnkully, ale to je jenom 15 minut, takže žádný problém.

Do Björnkully jsem dorazila akorát na dezert. :-) Sice jsem už nechtěla nic jíst, ale kamarádka mi vrazila do ruky talíř a bylo. Upřímně, ani jsem se moc nebránila. :-) Dostala jsem typický švédský vánoční dezert. Je to jakási rýžová sladká pěna se sekanými mandlemi a podává se s višňovým džemem. A i když tolik nemusím oříšky, bylo to báječný. Olizovala jsem se až za ušima. V Björnkulle to vypadalo tak, jak jsem předpokládala. Atmosféra byla poněkud rozpačitá a lidi z Rikstenu seděli u zvláštního separovaného stolu. Nerada říkám větu: "Já jsem ti to říkala." tak jsem si ji jenom myslela v duchu. Ale lidi z Rikstenu byli trošku zklamaní. Ale pak se jim za to pár lidí z Björnkully omluvilo. Prý ne všichni věděli, že dorazí a že to rozhodně nemysleli zle. Tak nevím. Ale po dezertu se všichni tak nějak rozptýlili a začali se bavit všichni spolu a bylo to bezva. Hodně jsem se dozvěděla o vánočních tradicích Italů, Maďarů a ostatních. Ale přece jenom, my jako Češi jsme jeden z nejtradicionalisticky založených národů. Třeba Švýcaři Vánoce moc neřeší. Kamarád z toho byl překvapenej, když jsem mu řekla, že jíme pokaždé stejné jídlo a tak.

A Švýcaři taky neznají slané pečivo. Upekla jsem s sebou slané sušenky. Říkala jsem si, že sladkého bude mít každý plné zuby. A pak jsem z nich neměla ani jednu, protože se na ně všichni vrhli a než jsem mrkla, tak nebyly. Myslela jsem, že je to známá věc, ale málokdo je znal. A přitom byly naprosto obyčejné z listovéo těsta s kmínem a bazalkou. Ale co, hlavně že jim chutnaly. Taky jsem upekla citronový koláč. Sice jsem koupila těsto v krabičce, ale to nikomu nevadilo. Každý pak za mnou chodil jak jsem šikovná kuchařka a jak to byl dobrý nápad a že jim to moc chutnalo. Zní to jako vychloubání, ale měla jsem z toho vážně radost. :-) Taky mě všichni chválili, že jsem jediná Češka z Rikstenu, která opravdu dorazila po naší soukromé večeři. Ostatním se totiž se mnou nechtělo. Ale co, slíbila jsem že přijdu, tak jsem přišla. A nelitovala jsem.

V Björnkulle jsem nakonec přespávala. U Petry v pokoji. Její spolubydlící už odjela. Měla jsem celou noc divoké sny a taky mi bylo hrozné teplo. V mém pokoji je konstatně 18 stupňů. Petra měla tak 23 a já myslela, že se tam udusím. Ale ty sny jsem měla asi proto, že jsem se přejedla. Ráno mi Petra udělala toasty k snídani a čaj a skoro do půl druhé jsme si povídaly. Byl ototiž venku hnusné počasí. Čekala jsem, jestli se udělá hezky. Neudělalo. Vyrazila jsem za chumelenice směr Riksten. K vlaku to šlo, ale od vlaku, to byla síla. Začal padat déšť se sněhem a hlavně začal fučet vítr. Celou domu jsem šla s hlavou skloněnou, na čepici ještě kapucu a pusu omotanou šálou. Stejně mi vítr hnal do obličeje ledové krupky, jen to štípalo. Samozřejmě jsem brýle měla úplně mokré, tak jsem šla většinu cesty poslepu. Bylo to docela dobrodrůžo. Ale došla jsem. Mokrá, vyčerpaná, ale v pořádku. Celý včerejšek jsem pak strávila doma, koukala na filmy a ležela v pelechu. Ale dnes, dnes odpoledne jdeme bruslit. S Italama a nějakýma Španělama a Němcema a tak. Myslím, že půjdou i Mexičanky. Na ty je zvlášť veselý pohled. I když, upřímně, já taky nejsem nijak skvělá. Pořád brzdím o zábradlí. :-) Ale každopádně je to zábava a alespoň nějaký pohyb.

Tak, to bylo shrnutí Vánoc ve Švédsku. Jo, někdo se mě ptal, kdo tu nosí dárky. Tak je to Jul Tomte, což v překladu zní vánoční skřítek. Je jich víc, aby stihli obdarovat všechny děti. Vypadají trošku jako malí trollové. Konečně vím, proč jsou všude v obchodech se suvenýrama pro turisty.

Veselé Vánoce!

Zmrzlá mlha

Dnes, po 3 dnech docela zuřivé chumelenice, se venku udělalo krásně. A to tak, že nádherně. Musela jsem ráno za landlordem, protože jsem si urvala baterii v kuchyni. A chtěla jsem ho požádat, aby mi to opravil před Vánocema. Opravil. A prý to ani nebyla moje vina, občas se to prostě stává. :-) Ale zpátky k počasí.

Během včerejška jsme tu byli odříznutí. Nejezdily autobusy a nikdo nám neřekl proč. Taky fungovalo jenom jedno letiště. A lety i vlaky byly zpožděné. Prostě konečně pravá severská zima. Docela mě překvapili švédští silničáři. Jako by byli tím sněhem zaskočení či co. Za celý den jsem neviděla prohrnovač. Muselo se k vlaku šlapat půl hodiny pěšky po kolena ve sněhu. Tak jsem si řekla, že mi to za to nestojí a zůstala celý den v posteli a koukala na filmy a konverzovala s kamarády. Příjemné to bylo.

Ale dnes bylo od rána krásně. Žádný sníh, žádný vichr. Jenom neuvěřitelný mráz. Tak jsem vzala foťák a po schůzce s landlordem vyrazila na letiště. A takhle to dopadlo. Sem dávám jenom 3 nejoblíbenější fotky, zbytek dodám časem na Picassu. Ale nikdy jsem neviděla zmrzlou mlhu. Bylo to jako v pohádce Ledová královna.

Jsem zpátky

Čím začít. Za poslední měsíc se stalo dost událostí. Asi nejdřív zmíním návštěvy.

První přijel Michal. Přivezl mi 5 lahví vína a čokoládu. Spolu s ním a dalšíma 5 Čechama jsme navštívili Uppsalu. Byl to bezva výlet. Nejlepší na něm byla asi katedrála. Opravdu člověku vezme dech. Je obrovská, majestátní, úctyhodná a prostě celkově velkolepá. A mohlo se tam fotit. Jinak Uppsala je hezké studentské menší městečko, kde nic nechybí ani nepřebývá. Dá se docela dobře projít za jeden den. Jinak návštěva probíhala v duchu chození po Stockholmu a focení a navštěvování památek. Bylo to fajn. Až na to nelidské chrápání. 2 noci ze 3 jsem toho moc nenaspala. :-)

Pár dní na to přijely Terka s mamkou. Od nich jsem dostala spoustu dárečků. Hlavně svíčkovou (vynikající) s knedlíkem a taky ovocné knedlíky a taky klobásy. Prostě dobré české jídlo, co mi tady chybí. Taky mi přivezly adventní kalendář a šperk na krk a 2 vánoční dárky, které si smím rozbalit až na Štědrý večer. S nimi jsem absolvovala prohlídku Stockholmu znova. Teď už jsem poměrně kvalifikovaný průvodce po Gamla stanu a všech hlavních pamětihodnostech. Byla to bezvadná návštěa (bez chrápání). Trošku jako by přijela moje ségra s maminou. Moc jsem si ten víkend s nimi užila.

Třetí návštěva byla Lucka s Matesem. Ti přijeli jen na 2 dny. Matěje jsem podcenila a nakoupila jsem málo jídla. Vyžral mi lednici ani jsem nemrkla. :-) A taky pro změnu chrápal. Ale aspoň se mu u mě dobře spalo. Opět jsme navštívil Gamla stan a radnici a taky překrásné uklidňující akvárium. Návštěva to byla veselá a příjemná. Asi až na to zakončení. Protože letadlo ze Skavsty odlétalo po sedmé ráno, tak museli jet autobusem ve 3 v noci ze Stockholmu. Strávit noc v McDonaldu s ožralými Švédy prý nebylo nic moc. Ale zvládli to a v pořádku dojeli domů. Přivezli mi Mikulášskou nadílku. Bylo to super. Každá návštěva jiná, ale všechny stály za to!

Mezi 2. a 3. návštěvou jsem dělala zkoušku ze Švédštiny 2. Výsledek ještě nevím, ale mělo by to dopadnout dobře. Docela jsem to, myslím, uměla. Taky bylo pár standardních večírků a oslav ("Cake" párty pro Irene, Goodbye party v Björnkulle apod.) A včera byla oslava svátku svaté Lucie, který je tady ve Švédsku hodně populární. Ve Skanzenu (otevřené muzeum) probíhal celou dobu vánoční trh. A odpoledne byl pak koncert sboru. Švédové si nepotrpí na okázalost. To je patrné i třeba z vánoční výzdoby města. A bylo to znát i na téhle oslavě. Třeba průvod s Lucií v kočáře byl jednoduchý a krátký. Koncert byl asi 20 minut. Ale třeba neměli vyvýšené pódium, takže z ceremonie, kdy se Lucii jako světlonošce zapalují svíce na hlavě, jsme nic neviděli. Stejně tak jsme neviděli jediného zpěváka. Zvláštní typ oslavy, ale bylo to fajn. Taky jsme si dali s kamarádama horkou čokoládu, která vůbec nebyla horká a vynikající houbovou polívku. Ta už teplá byla. Největší zábavu jsme ale měli, když jsme začali tancovat. Uprostřed Skanzenu bylo menší dřevěné pódium ve tvaru kruhu. Uprostřed byl vánoční strom. Kolem něj 3 lidi předváděli různé tradiční tance a lidi tančili s nima. K tomu hrála kapela. Byla to fakt sranda. Představte si spoustu maličkých dětí a uprostřed přes 30 Erasmáků všech národností jak poskakují dokolečka a předvádějí žabičky (za zpěvu Qua ka ka ka qua ka ka ka), nebo znázorňují hru na housličky nebo zametání podlahy. Nasmáli jsme se opravdu maximálně. Ale rozhodně nás to zahřálo.

No a přes noc nasněžilo. Takže dneska ráno, když jsem se probudila, jsem usoudila, že je na čase vyrazit do sněhu a postavit sněhuláka. To nešlo, protože to byl prašan, ale aspoň jsme šli s Michalem P. na procházku. Asi na hodinku jsme se vydali na letiště a do lesa fotit se u zasněžených smrčků :-) Bylo to super. Vypadá to tu teď jako v pohádce. Ale obávám se, že sníh dlouho nevydrží. Pořád totiž nemrzne. To nějak nechápu, jsem přece ve Švédsku, ale snad už brzo začne. Ale myslím, že letos budu mít bílé Vánoce.

Nechce se mi spát

Je 22:45 místního času. Měla bych jít do postele, ale vůbec se mi nechce. Mám tu poněkud přehozený rytmus. Tak sem něco napíšu. Cože se stalo v posledních dnech...

Výlet do Sigtuny. Je to nejstarší město ve Švédsku. Je zároveň i hodně malé. Jede se tam asi 2 hodiny od nás z Rikstenu. Docela nic moc. Teda ta cesta. Město je moc hezký. Sice ho projdete asi za hodinu a půl i s návštěvou muzea, ale to nevadí. Je tam jedna dlouhatánská ulice s obchodama a turistickýma informacema. Jsou tam hrozně malé baráčky, typické švédské dřevěné, ruiny bývalého opevnění a kostela, krásný hřbitov a taky nejmenší radnice v Evropě. Jen co se mi bude chtít zmenšovat fotky, tak to hodím na Picassu. Muzeum je rozdělené do 3. částí. V jedné je historie města a ukázky vykopávek a archeologických nálezů, ve sklepě byla prodejní výstava obrazů (moc se mi líbily) a pak ještě část, kde byl starý nábytek a tak, abychom si udělali představu, jak se kdysi žilo. Docela milý výlet.


Začal mi kurz finanční ekonomie. Konečně něco, co mi bude do budoucna k něčemu dobré. Trocha ekonomie, trocha matiky, nějaké investování a podobně. Dokonce nám vyhlásili soutěž. Musíme sestavit vlastní portfolio akcií a dluhopisů, se kterýma se obchoduje ve Švédsku. Můžeme ho občas měnit. A ten člověk, kterého portfolio bude mít v půli ledna nejvyšší celkovou návratnost, tak vyhraje nějakou cenu. Neřekl nám, jakou cenu. Tak uvidíme, kdo to vyhraje. Na kurzu je dost lidí, tak to možná bude boj. :-) Každopádně je to docela zajímavá záležitost a hlavně se to dá využít do praxe. Ne jako ty plky z managementu.


Návštěva muzea moderního umění ve Stockholmu. Probíhala tam výstava děl Salvatora Dalího. Ten člověk byl trochu úchylnej a pravděpodobně trpěl nějakýma šílenýma komplexama. Ale maloval hezky. Pouštěli tam ukázky z televize, kde se účastnil pořadu typu Hádej kdo jsem někdy v 70. letech (možná dřív, nepamatuju se). U toho jsem se docela nasmála, stejně jako u některých jeho manifestů a prohlášení. Každopádně to byl čověk, který už za svého života dosáhl neuvěřitelných výsledků a slávy. Obdivuhodné.

Výstava byla špičková. Akorát jsem většinu obrazů viděla ze třetí řady. Bylo neuvěřitelně narváno. Tak jsem stála tak dlouho, než to člověka ve druhé řadě přede mnou přestalo bavit a odešel. Tím jsem se dostala na jeho místo. Super. Ale co dál? Jsem sice vysoká, ale zároveň jsem i slepoň. Takže jsem se naklonila, abych zaostřila na detail skicy. Chyba. Jakási švédská důchodkyně mi dala kabelkou na solar. Au. Radši jsem se ani nepokoušela přečíst si cedulku, co má kresba vyjadřovat. Některé věci mi zůstanou záhadou do konce života. :-) Přitom jsem tu paní vůbec neohrožovala. Asi na ni působilo nějaké davové šílenství. Možná za to mohly i ty kresby. Někde jsem se tam dočetla, že je v nich skrytá agresivita pramenící z autorovy nesplněné obscénní touhy. Když to tam psali, tak to musí být pravda.

Zbylá expozice muzea byla každopádně zajímavá. Opět jsem si potvrdila, že moderní umění mi hlava nebere. Bylo tam pár úžasných fotografií, zajímavé plastiky a občas i docela zvláštní portrét nebo abstraktní malba. To jo. Ale vážně nevidím umění v obraze, který je z větší části černý, z menší části bílý a jmenuje se Bílá nad černou. Na to fakt nemám mozkovnu. :-) Ale ve finále to byl zajímavý zážitek. Až bych ho nazvala dobrodružstvím.


Sticker party v Rikstenu. Spočívá v tom, že dostanete cedulku se jménem slavné postavy a musíte k ní najít partnera. Jakmile ho/ji najdete, tak si musíte dát pusu před rozhodčím a dostanete za to panáka. Vyfasovala jsem Arwen. Aragorna jsem našla poměrně brzo. Byl to Ramiro ze Španělska. Jenže ten den byl nějaký rozjásaný (čti namol). Nebyla jsem si jistá, jestli je dobrý nápad lít do něj dalšího panáka. Jenže než jsem se stihla vzpamatovat, byla jsem políbená a na stole byla tequila. Co bych neudělala pro všeobecnou zábavu, že? To byl naštěstí jenom jedinej panák, protože můj lord Aragorn poté zaměřil pozornost na ostatní. A nějak nechtěl pochopit, že nemůže líbat lidi, co s ním nejsou v páru. :-) Pak už jsem ho viděla jenom zvracet venku na trávu. Já mám na ty chlapy vážně smůlu. :-D

Návštěva hřbitova. Stockholmský městský hřbitov je neuvěřitelně rozlehlá obezděná plocha, která je pod ochranou UNESCO. O víkendu tam jezdí autobusy MHD. Je tam několik kaplí. Zároveň ale mají na hřbitově turistickou kancelář a taky si můžete v letním období zamluvit prohlídku s průvodcem. Je to krásné místo na procházení. Zní to morbidně, já vím, ale je tam klid a ticho a je to tam upravený, čístý...prostě opravdu hezké místo. Taky tam je hrob Grety Garbo. Ze začátku jsme měli divný počasí. Chvíli sněžilo, pak pršelo a pak zase svítilo sluníčko jako o závod. Bylo to hezké dopoledne. Po hřbitově jsme se chtěli odreagovat a tak jsme zašli do městského muzea. Mají vstup zdarma. Expozice nic moc, ale občas se našly zajímavé fotografie nebo stránky ze starých novin. Než jsem si všimla, že se tam nesmí fotit, tak jsem udělala docela dost obrázků. :-) Hodně se mi tam ale líbila filmová sekce. Promítali tam filmy Ingmara Bergmana. Možná se tam na nějaký někdy zajdu podívat. Mají otevřeno každý den.


No a už mě napadají jenom praktické věci. Je tu zima. Čím dál větší. Přes den je kolem nuly, v noci pod. Koupila jsem si novou zimní bundu a už nosím zimní botičky. Ve tři odpoledne se začíná stmívat a ve čtyři už je tu noc. Ráno je světlo kolem osmé, ale den se bude ještě zkracovat. Už si zvykám, ale někdy to není úplně příjemný. Taky očekávám několik návštěv, na což se moc a moc těším. Školu mám 6 hodin týdně. Usoudila jsem, že to jsou víceméně dobré prázdniny. Hodně času na odpočinek a cestování. Možná ještě někam vyrazím. Určitě do Uppsaly a možná ještě někam za hranice. A poslední zpráva: dnes jsem si koupila lístek na autobus domů. Už definitivně odpočítávám dny. V pátek 15.1.10 v 07:00 odpich ze Stockholmu, příjezd do Prahy na Florenc druhý den v 05:00. Ačkoliv vím, že se mi odsud nebude chtít, těším se domů. Ale ty poslední 2 měsíce, co mi zbývají, si hodlám užít maximálně. Slibuju!


Je 23:19. Myslím, že jsem napsala všechno co jsem chtěla a půjdu zkusit usnout. Dobrou noc!

Helsinki

Tak to máme za sebou. Výlet to byl vynikající. V pátek jsme vyráželi kolem druhé odpoledne z Rikstenu. Už ve vlaku se nás sešlo docela hodně. Cesta byla docela zábavná. Parta erasmáků s kuframa a batohama ale nebudila moc nadšení v metru. Zvlášť asi kvůli tomu, že Španělé na sebe cosi pokřikovali a nikdo tomu moc nerozuměl. :-)

V přístavu jsme zjistili malou nepříjemnost. Už když jsme si zamlouvali lístky, tak jsme zároveň zamlouvali, kdo s kým bude v kabině. Jenže společnost to zblbla a pomíchala nás. Takže z původních plánů jsem nebyla s nikým. Měla jsem tam 3 holky z Björnkully, se kterýma jsem mluvila asi po druhé v životě. Ale bylo to vcelku jedno, protože jsme tam trávily minimum času. Samozřejmě se rozjelo divoký kševtování s lístkama, aby někteří mohli být spolu.

Loď byla obrovská. Podívejte se Picassu na fotky. Vypadala jako nová, ale Suvi (z Finska) mi říkala, že prý je tak 10 let stará, jenom prošla opravama. Ale každopádně byla hezká a moderně vybavená. Dokonce tam byl bazén a vířivka. Odpoledne tam taky hrálo smyčcové kvarteto, zpívali francouzské šansony s harmonikou a další "kulturní program". Kabiny sice maličký, ale to nebyl takovej problém. První večer byl pohodovej. Různě jsme se procházeli po lodi, navštivili jsme Duty Free Shop (samozřejmě nakoupili alkohol a dobrůtky a podobně), seděli jsme různě na chodbě a povídali si. Nakonec jsme skončili na Karaoke zábavě na horní palubě. Nikdo z nás se ale ke zpívání nedostal, bo jsme přišli pozdě a už to bylo všechno zabrané. Pak následovala diskotéka. Prostě pohoda klid. Dokonce přišly i holčiny z Koreje. Nikdy jsem je neviděla tančit, ale byly úžasný. Naprosto si to užívaly. Kolem jedenácté nebo o půlnoci byla v Casinu (na lodi bylo i Casino a asi 5 restaurací a různé obchody) show. Nevím, kdo to vymýšlel, ale bylo to poněkud trapné. Jakási směs francouzských šansonů, brazilského karnevalu a nevkusné erotické show. Pánové si asi přišli na své, ale celkově to prostě bylo trapný. :-) Kolem druhé jsme to zabalili a šli spát, protože druhý den nás čekala prohlídka Helsinek.

Ráno se vstávalo docela těžce. Ale dalo se to zvládnout. O půl deváté jsme měly se Stefi sraz v kavárně. Daly jsme si ranní kávu, posnídaly jsme a vyrazili do víru Helsinek. Město je to krásný. Má asi půl milionu obyvatel. Je tam spousta krásných kostelů a katedrál. Já jsem tam vnímala docela zřetelný ruský vliv. Nevím čím to bylo, ale prostě to tak bylo. Asi architekturou, geometrickýma a symetrickýma ulicema. Prostě jsem to tak cítila. Třeba šílený bylo, že vedle přes silnici od té nejkrásnější katedrály (z červených cihel) stála naprosto šílená moderní stavba plná oken. Přišla mi dost nevkusná. Prostě zabijou tak krásnej dům takvou hrůzou, co postaví vedle. V té katedrále zrovna probíhal křest. Křitli dvojčata. Kluky. Bylo to super, chvilku jsme koukaly. Mimina se batolila všude kolem, pořád se snažila dostat na zem, tak si tam něco broukala a vůbec je nezajímalo, že se je kněz snaží pokřtít. Bylo to moc hezký. Nikdy jsem křtiny naživo neviděla.

Naštěstí jsme měli krásné počasí. Svítilo celý den sluníčko. Ale bylo kolem nuly, možná lehce i pod. Ale na procházení to bylo. Centrum je malé, tak jsme ho prošly docela rychle. Pak jsme se šly podívat na pevnost. Byla taky moc hezká. Neprošly jsme ji celou, protože jsme se chtěly podívat ještě na olympijský stadion, který byl na druhém konci města. Vedla k němu cesta podél krásného jezera, kde byly labutě a kachny. Taky jsme v parku potkaly veverku. Jediný menší problém byl, že Finové měli v sobotu svátek. Takže všechny obchody byly zavřené. Dalo nám docela práci najít kavárnu, kde bychom si daly kafe a došly na záchod. Nakonec se povedlo, ale trvalo to asi hodinu.

Na loď jsme se vrátily skoro jako poslední. Ale myslím, že Helsinek jsme si užily naplno. Na lodi jsme se navečeřeli (měla jsem zásoby s sebou) a pak jsem chvíli odpočívala. Četla jsem si časopis a relaxovala jsem. Pak přišly spolubydlící a začaly se připravovat na Halloween. Pořádně jsme se namaskovaly a vyrazili do víru dění. Masek se sešlo docela hodně a některý byly fakt super. Parta lidí byla oblečená jako postavy z Mechanického pomeranče (film od Kubricka), sešlo se hodně upírů a ďáblů, bylo ale i hodně knězů a taky jeptiška. :-) Myslím, že ve finále byly síly dobra a zla vyrovnané. Pár lidí z Björnkully si koupily kostýmy opic a měli nafukovací žluté banány. Byli úžasní.

Zábava byla dobrá. Chvílema jsme posedávali na schodech a na chodbě (mohlo se tam kouřit), pak jsme byli na diskotéce, pak jsme se šli projít po promenádě (tam co byly obchody a restaurace). Lidi na nás koukali trochu zvláštně, ale myslím, že se jim to líbilo. Dokonce Tomáš (v masce červeného ďábla) vyděsil nějaké malé dítě. :-) Prostě jsme si to užili naplno.

Kolem druhé v noci už jsem chtěla jít spát, ale u mě v kabině si partička Němců udělala improvizovaný večírek. No spát se tam nedalo. Tak jsem se šla ještě projít a potkala jsem pár dalších známých. Takže ještě asi do pěti do rána jsem si povídala se Španělama, Italama a Holanďankama na promenádě.

V neděli se mi v těch devět ráno vážně nevstávalo dobře. :-) Ale zvládla jsem to a v pořádku jsem dorazila zpátky do Rikstenu. Bylo to super. Helsinki rozhodně za návštěvu stály. :-)