sobota 26. prosince 2009

"Ne"tradice

Už je skoro po Vánocích. Nakonec to nebylo tak zlé. Po dlouhé době jsem měla bílé Vánoce. Pořád je tu skoro metr sněhu. I když po slední 2 dny je teplo a padá déšť se sněhem. Svátky proběhly navýsost klidně, což je dobře. Musím říct, že my Češi, jsme tu platili za největší suchary. A samozřejmě taky tradicionalisty.

Jak všichni víte, studenti Erasmu bydlí ve 2 vesnicích vzdálených asi 45 minut od sebe. No a v Björnkulle se dohodli a zorganizovali večeři. Dokonce si určili co kdo uvaří a tak. Jenomže tak nějak zapomněli pozvat nás z Rikstenu. Respektive část z nich nás pozvat chtěla a další část řekla, že tam je málo místa a že nás tam nechtějí. My v Rikstenu jsme o tom debatovali a jako obvykle jsme se nemohli dohodnout. Já jsem chtěla zůstat tady, protože lidi z Rikstenu znám víc a bude to tady pohodlnější a tak. Ostatní mě ale nakonec přehlasovali a usnesli se, že půjdou do Björnkully. Když jsem viděla, že kromě Čechů se tam chystá každý, tak jsem řekla, že udělám kompromis. Najím se s Čechama v Rikstenu u stromečku a pak půjdu do Björnkully jenom tak na zbytek párty popovídat si s ostatníma. Je pravda, že Erasmus je mezinárodní porjekt a je fajn být s lidma ze zahraničí. Kdybych chtěla tradiční Vánoce, mohla jsem letět domů.

Jak řekli, tak udělali. Večeře byla super. Sedělo nás u stolu pět. Měli jsme vánočního lososa s bramborou a brsalátem a jako zákusek cukroví a ananasový kompot. Bylo to bezva. Připili jsme si bílým vínem a poslouchali jsme koledy. Mělo to tu správnou atmosféru. Pak už jsme si jenom povídali a povídali a bylo to fajn. Sice se mi trochu stýskalo, ale dalo se to zvládnout.

Na Štědrý den dopoledne jsem si volala s mamkou a Evčou domů do Čech a pak taky s Pavlínkou a eMem do Ameriky. S těma jsem dokonce zpívala koledu po Skypu :-) A samozřejmě proběhly pohádky s Čerty nejsou žerty a Krakonoš a lyžníci. A na Boží hod jsem koukala na Cestu do pravěku. Takže Vánocům tady vážně nic nechybělo.

Ale zpět k štědrovečerní večeři. Po ní jsem si rozbalila dárky, co mi tu nechala Terezka s maminou. Našla jsem krásné korále na krk a teploučkou šálu. Moc za ně děkuju! Nakonec jsem měla i dárky. Šálu jsem si hned vzala a vyrazila jsem na autobus. Jenomže ten nepřijel. Nevím, jak tady funguje sváteční MHD, ale na Štědrý den, který je zároveň nejsvátečnější i ve Švédsku, prostě autobus nejel. Myslím, že jezdí jenom jednou za 2 hodiny a maximálně do šesti do večera. Ale na jízdních řádech to napsané nebylo. Zvláštní. Ale změnila jsem názor na MHD v Praze. Tam se na ni můžu i o svátcích docela spolehnout. Každopádně jsem k vlaku vyrazila pěšky. Nemrzlo, nesněžilo, tak proč ne. Říkala jsem si, že alespoň rozchodím večeři a cukroví a všechny dobrůtky, co jsem za den pozřela. Procházka to byla fajn a vlak jsem stihla bez problémů. Sice jsem musela jít potom ještě pěšky do Björnkully, ale to je jenom 15 minut, takže žádný problém.

Do Björnkully jsem dorazila akorát na dezert. :-) Sice jsem už nechtěla nic jíst, ale kamarádka mi vrazila do ruky talíř a bylo. Upřímně, ani jsem se moc nebránila. :-) Dostala jsem typický švédský vánoční dezert. Je to jakási rýžová sladká pěna se sekanými mandlemi a podává se s višňovým džemem. A i když tolik nemusím oříšky, bylo to báječný. Olizovala jsem se až za ušima. V Björnkulle to vypadalo tak, jak jsem předpokládala. Atmosféra byla poněkud rozpačitá a lidi z Rikstenu seděli u zvláštního separovaného stolu. Nerada říkám větu: "Já jsem ti to říkala." tak jsem si ji jenom myslela v duchu. Ale lidi z Rikstenu byli trošku zklamaní. Ale pak se jim za to pár lidí z Björnkully omluvilo. Prý ne všichni věděli, že dorazí a že to rozhodně nemysleli zle. Tak nevím. Ale po dezertu se všichni tak nějak rozptýlili a začali se bavit všichni spolu a bylo to bezva. Hodně jsem se dozvěděla o vánočních tradicích Italů, Maďarů a ostatních. Ale přece jenom, my jako Češi jsme jeden z nejtradicionalisticky založených národů. Třeba Švýcaři Vánoce moc neřeší. Kamarád z toho byl překvapenej, když jsem mu řekla, že jíme pokaždé stejné jídlo a tak.

A Švýcaři taky neznají slané pečivo. Upekla jsem s sebou slané sušenky. Říkala jsem si, že sladkého bude mít každý plné zuby. A pak jsem z nich neměla ani jednu, protože se na ně všichni vrhli a než jsem mrkla, tak nebyly. Myslela jsem, že je to známá věc, ale málokdo je znal. A přitom byly naprosto obyčejné z listovéo těsta s kmínem a bazalkou. Ale co, hlavně že jim chutnaly. Taky jsem upekla citronový koláč. Sice jsem koupila těsto v krabičce, ale to nikomu nevadilo. Každý pak za mnou chodil jak jsem šikovná kuchařka a jak to byl dobrý nápad a že jim to moc chutnalo. Zní to jako vychloubání, ale měla jsem z toho vážně radost. :-) Taky mě všichni chválili, že jsem jediná Češka z Rikstenu, která opravdu dorazila po naší soukromé večeři. Ostatním se totiž se mnou nechtělo. Ale co, slíbila jsem že přijdu, tak jsem přišla. A nelitovala jsem.

V Björnkulle jsem nakonec přespávala. U Petry v pokoji. Její spolubydlící už odjela. Měla jsem celou noc divoké sny a taky mi bylo hrozné teplo. V mém pokoji je konstatně 18 stupňů. Petra měla tak 23 a já myslela, že se tam udusím. Ale ty sny jsem měla asi proto, že jsem se přejedla. Ráno mi Petra udělala toasty k snídani a čaj a skoro do půl druhé jsme si povídaly. Byl ototiž venku hnusné počasí. Čekala jsem, jestli se udělá hezky. Neudělalo. Vyrazila jsem za chumelenice směr Riksten. K vlaku to šlo, ale od vlaku, to byla síla. Začal padat déšť se sněhem a hlavně začal fučet vítr. Celou domu jsem šla s hlavou skloněnou, na čepici ještě kapucu a pusu omotanou šálou. Stejně mi vítr hnal do obličeje ledové krupky, jen to štípalo. Samozřejmě jsem brýle měla úplně mokré, tak jsem šla většinu cesty poslepu. Bylo to docela dobrodrůžo. Ale došla jsem. Mokrá, vyčerpaná, ale v pořádku. Celý včerejšek jsem pak strávila doma, koukala na filmy a ležela v pelechu. Ale dnes, dnes odpoledne jdeme bruslit. S Italama a nějakýma Španělama a Němcema a tak. Myslím, že půjdou i Mexičanky. Na ty je zvlášť veselý pohled. I když, upřímně, já taky nejsem nijak skvělá. Pořád brzdím o zábradlí. :-) Ale každopádně je to zábava a alespoň nějaký pohyb.

Tak, to bylo shrnutí Vánoc ve Švédsku. Jo, někdo se mě ptal, kdo tu nosí dárky. Tak je to Jul Tomte, což v překladu zní vánoční skřítek. Je jich víc, aby stihli obdarovat všechny děti. Vypadají trošku jako malí trollové. Konečně vím, proč jsou všude v obchodech se suvenýrama pro turisty.

Veselé Vánoce!


Zarovnat do bloku

Žádné komentáře:

Okomentovat